Dovolená v Egyptě 2010

Protože tuzemští trhovci prakticky nepřetržitě číhají na nejrůznější zbohatlíky a zelenáče, není vůbec od věci anglicky argumentovat na obchodníkovu cenu částkou klidně až několikanásobně menší, která bude jistě mnohem blíže reálné hodnotě zboží. Místní jsou na takové počínání vychytralejších nebo chudších turistů zvyklí (naopak by se velmi divili, kdybyste neukecávali) a jako všude jinde na světě by si pro obchod nechali vrtat koleno. Dobré smlouvání v Egyptě často trvá. Trpíte-li jistou averzí vůči podobným praktikám, raději na „blešák“ vůbec nechoďte anebo si vsugerujte, že oponenta v podstatě nelze naštvat, protože konkurence je značná. Na druhou stranu, vaše škemrání by se nikdy nemělo týkat hotelů a restaurantů a už vůbec ne těch luxusnějších – pochodili byste s ostudou. Suma sumárum, smlouvání je v Egyptě něco neuvěřitelně přirozeného.
V Egyptě je silně zakořeněn též tuzér – zde známý pod slovem Bakšiš (Baksheesh) – který je zvykem nechávat snad všude a který se samozřejmě, ať chcete nebo ne, nějakým způsobem promítá do vám poskytovaných služeb. Ovšem i Bakšiš má v Egyptě své mouchy – častá jsou například četná nedorozumění v TOP hotelích, kdy se personál často bojí sáhnout na jakékoli peníze, které jim doslova nestrčíte pod nos osobně. Často se Bakšiš používá též k uplácení, které je bohužel všudypřítomné, zvláště pak na turisticky lukrativních místech – např. (ne)možnost focení v Údolí králů apod.
Obecně se má za to, že Egypťané jsou lidé zdvořilí a na ulici překvapivě povídaví. Často se z nich ovšem vyvrbí právě tito peněz lační trhovci.
Pozor, podezřele laciné cenné věci mohou být – a pravděpodobně také budou – falešné…